Produkty s heslem 'Mihail Marin'

V šachu, stejně jako v reálném životě, často čelíme pokušení: vzít pěšce, obsadit volný soubor, zahájit útok na královském křídle a tak dále. Na všech těchto myšlenkách není v zásadě nic špatného, ale než se člověk pustí do takových konkrétních akcí, měl by si být jistý, že je pro ně pozice zralá. Šachy jsou natolik komplikované, že učinit správnou volbu pouze na základě výpočtu není vždy možné. Tehdy přicházejí na řadu obecná pravidla a zásady, které nám pomohou rozlišit mezi tím, co bychom chtěli udělat - a tím, co bychom udělat měli.

Velmi populární italská hra (tradičně známá jako Giuoco Piano, což znamená tichá hra v italštině) je především poziční otevření. To je ještě patrnější v systémech s d2-d3 (Giuoco Pianissimo, nejtišší hra), ve kterých bílý upouští od brzkého boje o střed. Se všemi figurkami a pěšci na palubě existuje mnoho skrytých taktických možností pro obě strany.

Vzhledem k obtížím bílého při dokazování výhody v řadě systémů Ruy Lopez se stále větší oblibě těší italská hra (známá také jako Giuoco Piano). V systémech založených na brzkém d2-d3 (Giuoco Pianissimo) se bílý snaží podrobit svého soupeře stejnému pozičnímu tlaku jako ve "španělské tortuře", což je termín, který použil Tartakower pro popis strategického boje v Ruy Lopez.

Viktor Korčnoj (narozen 1931 v Leningradě) je jedním z největších hráčů šachové historie. Poprvé se kvalifikoval do turnaje kandidátů o titul mistra světa již v roce 1962 a následně se mnohokrát zúčastnil dalších kandidátských zápasů. Svůj poslední zápas kandidátů sehrál v roce 1983 proti Kasparovovi. Korčnoj patřil po desetiletí k absolutní světové elitě. Koncem 70. let byl na světovém žebříčku na druhém místě za Anatolijem Karpovem.

Žádný jiný mistr světa nebyl v šachovém světě i mimo něj známější než Robert James Fischer. V čem však spočívalo tajemství jeho senzačních schopností a co mu umožnilo postavit se samotnému sovětské šachové škole - a zvítězit? Na tomto DVD vám tým odborníků představí všechny aspekty šachové legendy a ukáže vám vítězné techniky a strategie, které jedenáctý mistr světa používal. Velmistr Dorian Rogozenco proniká do Fischerových zahájení a sleduje vývoj jeho repertoáru. Jaké varianty Fischer hrál a jakými zdroji se vyzbrojoval proti nejlepším sovětským hráčům? Mihail Marin vysvětluje Fischerův zvláštní styl a jeho zvláštní strategický talent v komentovaných partiích proti Spasskému, Tajmanovovi a dalším velikánům. Karsten Müller je nejen předním mezinárodním odborníkem na endgame, ale také skutečným znalcem Fischera. Jeho kongeniální videoanalýzy Fischerových legendárních endgames najdete pouze na tomto DVD! A aby toho nebylo málo - i vy můžete rozpoutat taktické kombinace jako Fischer! Německý bundesligový hráč Oliver Reeh sestavil nejlepší kombinace mistra světa - a nyní je na tahu i váš tah. I vy se můžete pokusit najít Fischerovy ohromující geniality zadáním svého řešení na šachovnici a získat videozpětnou vazbu v novém mediálním formátu ChessBase!

Žádný mistr světa neokouzlil šachový svět tolik jako Mihail Tal. Jeho vláda v roli mistra světa byla krátká, ale Talova hvězda ve své době hořela s neznámou intenzitou. Svými kombinacemi a intuitivními oběťmi mladý Tal přejel své soupeře a nadchl šachový svět svou riskantní nekompromisní útočnou hrou, která inspirovala mnoho hráčů k jeho napodobování. V roce 1960 porazil úřadujícího mistra světa Botvinnika, ale o rok později o titul mistra světa opět přišel v odvetném zápase pochybné soutěžní hodnoty. Ale i když Tal už nebyl mistrem světa, stále zůstával jedním z nejlepších hráčů světa. Na osmi šachových olympiádách získal se sovětským týmem zlato. Šestkrát se stal mistrem SSSR. V letech 1973/74 se mu podařilo zůstat neporažen v 93 po sobě jdoucích partiích, což je dodnes nepřekonaný rekord. V roce 1988 vyhrál mistrovství světa v bleskovém šachu. Navzdory svému chatrnému zdraví si Tal užíval života plnými doušky a byl zábavným a skvělým člověkem, který nemiloval nic víc než šachy. Prostřednictvím partií Mihaila Tala vám toto DVD nabízí jedinečný přístup do říše šachové taktiky. Talovi kolegové svému taktickému guru přezdívali "Kouzelník", protože v jeho partiích zdánlivě nepochopitelné tahy nakonec jako mávnutím kouzelného proutku splynuly v úspěšný celek. Tal byl ale také mistrem strategie a hry v koncovce.

Alexander Alechin, čtvrtý mistr světa, sehrál mnoho fantastických útočných partií a dodnes se těší pověsti útočného génia. Ale už od Alechinova vítězství v zápase o titul mistra světa proti Capablance v Buenos Aires 1927 mohl šachový svět vidět, že Alechin, který se narodil v Rusku a v roce 1921 emigroval do Francie, zvládá skvěle i technické pozice. Jeho úspěch proti Capablance byl však přesto překvapením, protože Kubánec byl považován za prakticky neporazitelného. Po vítězství na mistrovství světa dosáhl Alechin vrcholu své kariéry na počátku třicátých let, kdy s obrovským náskokem vyhrál slavné turnaje, jako například San Remo 1930 a Bled 1931. Mistr světa byl navíc také plodným autorem a v poznámkách ke svým partiím poskytl hluboký vhled do myšlení mistra světa. Alechin byl jedním z nejlepších hráčů v historii šachu a učebnicově zpracoval všechny fáze hry - zahájení, střední hru i koncovku. Není divu, že řada pozdějších špičkových hráčů, v neposlední řadě Garry Kasparov, se k Alechinovi hlásila jako ke svému šachovému vzoru.

Jméno Emanuela Laskera bude navždy spojeno s jeho neuvěřitelnou 27letou vládou na světovém šachovém trůnu. Již v roce 1894, ve svých 25 letech, získal titul mistra světa Wilhelm Steinitz a jeho rekordní počet let na trůnu skončil až v roce 1921, kdy Lasker musel uznat převahu Josého Raula Capablanky. Dosud jediný německý mistr světa však nejenže dlouhá léta vyprovázel všechny vyzyvatele, ale také vyhrával největší turnaje svého věku, někdy s obrovským náskokem. Fascinující otázkou je, jak se mu to podařilo? Dříve se často uváděla odpověď - psychologie a štěstí. Tuto tezi však vyvrátili autoři, které je třeba brát vážně. Laskerova tajemství je zřejmě třeba hledat jinde

Když bylo Anatoliji Karpovovi 11 let, byl pozván do Botvinnikovy šachové školy. "Patriarcha" však vynesl tvrdý verdikt: "Chlapec nemá o šachu ani ponětí, a proto nemá absolutně žádnou šachovou budoucnost." Málokdy se však stalo, že by se soud o šachovém talentu mýlil více, neboť Karpov se brzy stal nejlepším hráčem Sovětského svazu a začal být považován za vážného soupeře úřadujícího mistra světa Bobbyho Fischera. V zápase o titul mistra světa v roce 1975 však Fischer odmítl hrát a Karpov zvítězil kontumačně a stal se dvanáctým mistrem světa. Přesto dokázal, že je svého titulu hoden, a odehrál nespočet turnajů s výjimečnými výsledky. Zvláště působivý byl jeho styl. Díky Karpovovu brilantnímu citu pro poziční šach, který mnohým odborníkům připomínal Capablancu, přehrával své soupeře znovu a znovu se zdánlivou lehkostí. Pokud se chcete zlepšit v chápání šachové strategie, pak sotva existuje lepší učitel než Anatolij Karpov! Až s příchodem Garryho Kasparova získal Karpov soupeře, který se mu mohl rovnat.

více než 11 hodin videí! Málokterý mistr světa dokázal zaujmout milovníky šachu i širokou veřejnost tak jako Magnus Carlsen. Tento nesmírně talentovaný Nor přišel na scénu jakoby odnikud, aniž by se systematicky vzdělával ve strukturách některé z velkých šachových zemí, jako je Rusko, Ukrajina nebo v poslední době Čína. Jeho vývoj probíhal spíše v téměř zcela soukromém prostředí. Když otec rozpoznal neuvěřitelný talent svého syna, vzal ho ze školy, koupil obytný vůz a společně s celou rodinou se vydal na cestu z turnaje na turnaj. Surový diamant z Norska se postupně brousil v nesčetných turnajových partiích a brzy dostával pozvánky na vrcholné turnaje, kde dokazoval své neuvěřitelně hluboké znalosti šachu i proti nejlepším světovým hráčům. Díky Carlsenovu stylu ustoupila počítačem podporovaná příprava zahájení poněkud do pozadí a větší důraz je kladen na sportovní stránku šachu - hluboká strategie, rozsáhlé znalosti koncovek, energie a vytrvalost jsou trumfy nové šachové megastar.

Poznejte jednoho z největších géniů v dějinách šachu! Kariéra Paula Morphyho (1837-1884) trvala jen několik let, a přesto dokázal porazit nejlepší šachisty své doby. Po své triumfální cestě do Evropy v letech1858/1859 byl Američan oslavován jako neoficiální mistr světa. Jak je ale možné, že Morphy dokázal své zkušené soupeře tak snadno přehrát? V čem spočívaly jeho silné stránky?

Michail Botvinnik se stal mistrem světa v roce 1948 a zůstal jím až do roku 1963. Během této doby svůj titul buď úspěšně obhájil proti Davidu Bronsteinovi, Vasiliji Smyslovovi a Mihailu Talovi, nebo jej získal zpět v odvetném zápase. Botvinnikem začíná systematická, vědecká metoda práce v šachu. Studoval zahájení s ohledem na jejich typické struktury ve střední hře a pro ně vytvářel úspěšné strategie. Strategický přístup se Botvinnikovým dílem táhne jako červená nit. Ke konci své aktivní kariéry založil šestý mistr světa v šachu, v Sovětském svazu známý jako "patriarcha", šachovou školu a předával své znalosti mnoha bystrým žákům. Mezi jeho žáky patřili například Garry Kasparov a Vladimir Kramnik.

Tigran Petrosjan se stal devátým mistrem světa v historii šachu poté, co v roce 1963 porazil držitele titulu Michaila Botvinnika. O šest let později, v roce 1969, o titul přišel, když ho získal Boris Spasskij. Petrosjan však dlouho zůstával jedním z nejlepších hráčů světa, několikrát patřil k účastníkům cyklu Wch

Nejmladší ze tří sester Polgarových, Judit Polgarová, byla zázračným šachovým dítětem. Její otec Laszlo Polgar byl pedagog, který věřil, že každé dítě může být naučeno vyniknout v jakémkoli oboru díky správné výuce. Svou tezi dokázal tím, že ze svých tří dcer udělal špičkové šachistky. Judit Polgarová se učila od svého otce a sester a ve věku 15 let a čtyř měsíců získala titul velmistra, čímž nahradila Bobbyho Fischera na pozici nejmladšího velmistra v šachové historii.

Boris Spasskij je mnohými považován za nejtalentovanějšího ze všech mistrů světa. Velký šachový talent devítiletého Spasského byl objeven v místním Pionýrském paláci (Petrohrad) a podporován trenéry, jako byl Vladimír Žák. V roce 1953 jmenovala Světová šachová federace šestnáctiletého Spasského mezinárodním mistrem a v roce 1955 velmistrem poté, co Spasskij dosáhl 2. až 6. místa na mistrovství SSSR a vyhrál mistrovství světa mládeže do 20 let.