Aljechin A.

Aljechin A.
Dr. (1892-1946). Mistr světa 1927-1935 a 1937-1946.
Největší postava šachových dějin, bojovník turnajů a znamenitý autor šachových děl.

Alexandr Alexandrovič Aljechin (rusky Александр Александрович Алeхин; v západní literatuře obvykle psaný jako Alexander Alekhine, 19. října/31.října 1892, Moskva - 24.března 1946, Estoril, Portugalsko) byl původem ruský šachista, jeden z největších šachistů všech dob. Byl mistrem světa ve dvou obdobích o celkovém trvání 17 let. Patří mu tři prvenství – stal se prvním mistrem světa v šachu, který pocházel z Ruska, jako první poražený mistr světa se dokázal vrátit na šachový trůn, a jako zatím jediný si udržel titul až do své (ovšem předčasné) smrti.

Alexandr Alexandrovič Aljechin se narodil (1892) a vyrůstal v Moskvě na Arbatu, poblíž Smolenského náměstí. Jeho otec, Alexandr Ivanovič Aljechin byl velkostatkář a šlechtic s rodovým majetkem ve Voroněžské gubernii, matka, Anisa Ivanovna Aljechinová (rozená Prochorová, 1861–1915) byla dcerou textilního průmyslníka. Alexandr měl staršího bratra Alexeje, který se také stal ruským šachovým mistrem, a sestru, která však již v dětství zemřela.

Na rozdíl od jiných šachových mistrů Wilhelma Steinitze a Emanuela Laskera nevyrůstal v chudobě, avšak přesto příliš šťastné dětství neměl. Jeho matka, která spolu s otcem své děti učila hrát šachy,zemřela v roce 1913 v Basileji na paralýzu způsobenou jejím notorickým alkoholismem. Otec byl zase gambler a dokázal před válkou údajně prohrát milión rublů v kasinu. Kvůli těmto skutečnostem Aljechina a jeho sourozence vychovávala babička. Aljechin začal aktivně hrát šachy v sedmi letech, a to zejména proti bratru Alexejovi, se kterým zaplňoval stohy sešitů nekonečnými variantami a šachovými analýzami. Už tehdy hrál i mnoho korespondenčních partií. Jeho zaujetí hrou bylo takové, že často spal se šachovnicí pod polštářem.

Brzy se u něj začalo střídat množství významných trenérů – Blumenfeld, Něnarokov a také tehdejší hráč světové úrovně Duz-Chotimirskij, který poskytoval Aljechinovi placené hodiny. Výsledky se brzy dostavily a už v patnácti letech Alexandr výrazně vynikal skvělým kombinačním viděním a svou agresivní, útočnou hrou. Moskva už tehdy navíc byla šachově vyspělým a inspirativním městem, v letech 1896–1897 se zde hrál druhý, odvetný zápas o mistra světa mezi Laskerem a Steinitzem, později (1899, 1900–1901) 1. a 2. Všeruský turnaj, kde účinkovala i tehdejší ruská šachová hvězda Michail Ivanovič Čigorin a hostovalo mnoho dalších špičkových hráčů. Pořádala se zde také tehdy rekordní simultánka Pillsburyho, který nadto hrál naslepo. Pillsbury dokázal takto hrát najednou 22 partií, což na mladého Alexandra udělalo obrovský dojem.

Ve škole měl výborný prospěch ze všech předmětů, pouze matematika mu nešla a jednou z ní dokonce propadl. Podle vyprávění spolužáka z gymnázia byl Aljechin šachem tak fascinován, že se "vymykal z okolního prostředí a ne vždy si uvědomoval, kde se nachází." Jednou při hodině Algebry nečekaně vyskočil od lavice. Učitel na něj pohlédl a zeptal se ho: „Tak co, Aljechine, už jsi vyřešil ten příklad?“ „Vyřešil! Stačí obětovat jezdce a bílý má vyhranou pozici!“ Svá studia však Aljechin nakonec zakončil úspěšně a nakonec se stal doktorem práv....


zdroj:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Alexandr_Alexandrovi%C4%8D_Aljechin