Produkty s heslem 'italská'

Účelem tohoto "programu", je naučit hráče, jak provést útok na černého krále s použitím různých metod. Přestože Italská hra a Ruy Lopez jsou většinou poziční zahájení, což je velmi často možné využít útočnému způsobu hry. Tento "Program" je založen především na osobní zkušenosti a hrách autora, a proto je jedinečným šachovým produktem.

Otevřené hry začínají po tazích 1.e4 e5. Název vyplývá ze skutečnosti, že pozice se často rychle otevírá, což může vést k brzkému střetu nepřátelských figur. Typickými příklady jsou Skotské zahájení, Obrana dvou jezdců nebo úctyhodný Královský gambit. Nejdůležitějšími zahájeními po 1.e4 e5 jsou však Italská hra a Ruy Lopez a zde se hra často vyvíjí pomaleji. V tomto programu představuje mezinárodní mistr Georgios Souleidis tato a všechna další důležitá zahájení vznikající po 1.e4 e5 ve 36 videích.

Italská hra je považována za solidní, ale klidné zahájení bez časných výměn, které dává vzniknout bohatým pozicím, v nichž jsou plány důležitější než vynucené varianty - zkrátka ideální cesta, jak přehrát soupeře, aniž byste se museli učit mnoho teorie. Jak ale přistupovat k novým pozicím a zachovat si čistou hlavu při pohledu na tolik hratelných možností? Nejlepší způsob je tento: sednete si vedle velmistra světové třídy a prostě ho posloucháte!

Italská hra (někdy označovaná jako Giuoco Piano) je jedním z nejstarších zahájení a také jednou z prvních linií, které se hráč naučí, když se seznamuje se šachy. Vede ke hře, která je snadno pochopitelná: obě strany logicky rozvíjejí své figury a zahajují útoky na soupeřovy krále. Italská hra dává bílému i černému možnost hrát buď agresivně a gambitově, nebo zdrženlivě a pozičně. Jednou z nejzajímavějších a nejútočnějších možností bílého je legendární Evansův gambit, který v této moderní éře vrátili na výsluní tak nekompromisní hráči jako světová jednička Garry Kasparov, Alexander Morozevič a Angličan Nigel Short.

Velmi populární italská hra (tradičně známá jako Giuoco Piano, což znamená tichá hra v italštině) je především poziční otevření. To je ještě patrnější v systémech s d2-d3 (Giuoco Pianissimo, nejtišší hra), ve kterých bílý upouští od brzkého boje o střed. Se všemi figurkami a pěšci na palubě existuje mnoho skrytých taktických možností pro obě strany.

Vzhledem k obtížím bílého při dokazování výhody v řadě systémů Ruy Lopez se stále větší oblibě těší italská hra (známá také jako Giuoco Piano). V systémech založených na brzkém d2-d3 (Giuoco Pianissimo) se bílý snaží podrobit svého soupeře stejnému pozičnímu tlaku jako ve "španělské tortuře", což je termín, který použil Tartakower pro popis strategického boje v Ruy Lopez.

Pečlivým výběrem variací, které vedou k podobným strukturám, sestavil IM Sam Collins výkonnou repertoárovou knihu ideální pro hráče s omezeným studijním časem. Bílý otevírá 1 e4 a rozvíjí své figury na přirozená pole, hledá otevřené linie a iniciativu. Dominantním tématem tohoto solidního a aktivního repertoáru je, že - tam, kde je to rozumné - bílý vyhledává pozice s izolovaným dámským pěšcem (IQP): tj. sicilskou c3, Panovovu Caro-Kann, Tarraschovu francouzskou a italskou hru s časným c3 a d4.