Útok na rošádové postavení - Oběť na h7

Útok na rošádové postavení - Oběť na h7

Ing. Zdeněk Závodný

Úvod Útok je obecně namířen proti slabému bodu, v rochádovém postavení je takovým bodem pěšec (nebo bod) h7, který je v mnoha případech krytý jen králem. Hodně zničujících obětí je vedeno proti tomuto bodu a používá se ve všech možných postaveních z úvodních schémat a vyskytují se nich oběti všechny figury. Hlavní ideou je útok na přivlečeného krále na h7 s následující smrtí v jeho úkrytu nebo na útěku. Na úvod si přehrajte několik „klasických“ partií.

Spasskij - Geller Riga 6. partie zápasu kandidátů 1965
Černý podcenil sílu „španělského“ Sc2, který zaúřadoval po diagonále c2-h7.

Keres - Fine Ostende 1937

Úder na h7 vyšel i když bylo pole kryté jezdcem.

Na kritickém poli rochády se dají obětovat všechny figury. Začneme tou, která je nečastější, obětí střelce.

Klasická oběť střelce

je nejznámější a nejstarší obětí, znal ji již Greco:

Gioachino Greco 1619

Úvod k teorii klasické oběti střelce

Knih o rochádovém útoku bylo napsáno bezpočet, některé lepší, jiné horší. Ale v každé z nich je zmínka o klasické oběti střelce na magickém poli h7. Jeden z prvních teoretiků střední hry, který se pokusil klasickou oběť systematicky zpracovat byl švýcarský mistr Erwin Voellmy (1886 - 1951). K jeho stěžejním dílům patří zejména čtyřdílná Schachtaktik, která byla vydána v Bernu v rozmezí let 1927 - 1932 a patří ke knižním sběratelským kuriozitám. Autor však své výzkumy z oblasti šachové taktiky začal publikovat na stránkách časopisu Schweizerische Schachzeitung již počátkem druhého desetiletí minulého století v pravidelné měsíční rubrice Vom Rochadeangriff. V čísle 11 ročníku 1911 pak stručně a názorně rozebral (článek Vom Läuferopfer auf h7) Vám právě předkládanou oběť střelce na h7. Voellmyho základní myšlenky se zde pokusím v přeloženém úvodu podat, neboť je to historicky první teoretický výklad klasické oběti střelce:

„Dva požadavky na korektnost oběti střelce:

1. pěšcové postavení musí být oslabeno tak, že bod h7 není krytý žádnou figurou s výjimkou krále, a nemůže být pokryt. V úvahu přichází krytí Jf6 a nebo Sf5. Velmi často má bílý pěšec e5 sice nenápadnou, ale důležitou roli, když vypudil Jf6. Tah Sc8-f5 je často nemožný pro obvyklé postavení pěšce na e6 (zavřená zahájení, dámský gambit, sicilská a nebo francouzská obrana) a nebo je diagonála přehrazena vyhnaným jezdcem f6, který ustoupil na d7 (opět práce pěšce e5).

2. úniková pole d6 a d8 musí být obsazena (pěšec e5 a Dd8); útočící dáma musí mít možnost napadnout pěšce f7, ihned jakmile ustoupí věž (tedy žádné Jg6 a nebo Vd7).

 Pokud jsou obě kritéria splněna, tak král, který po oběti střelce musí ustoupit pod své pěšce, padá do matové sítě.

Přesto může být při korektní oběti střelce jedna možnost záchrany a to taková, že se král po 1.Sxh7+ Kxh7 2.Jg5+ postaví před pěšce: Kg6. Tím je králi odříznutá cesta zpět a dostává se do ohroženého postavení s možností odtahu jezdce. Bílá dáma se totiž přesune do hrozivého postavení za jezdce buď přímo Dd1-g4 a nebo oklikou Dd1-d3, f7-f5, Dd3-g3. A zde, na stupni nebezpečnosti postavení bílého, pak závisí úspěch oběti.

3. obránce nemůže hrozícímu odtahu jezdce ulehčit útokem na dámu.
   
   
4. postavení odtahu musí obsahovat dvě hrozby, které současně nejdou pokrýt:

                        a) matovou hrozbu Jg5-e6+ s následujícím Dxg7 atd.

                        b) hrozbu zisku materiálu prostřednictvím odtahu jezdce. 

Poslední podmínka je často ulehčena tím, že dáma stojí ještě na d8 a nebo již na c7, a tak ji jezdec může vzít druhým tahem. Vzhledem k tomu, že první hrozba bývá obvykle pokryta, končí mnoho útoků ziskem dámy.

Tyto předpoklady jsou samozřejmě uzpůsobeny minimu použitých prostředků; útočník jich má o mnoho více tak, že jeho útok může být korektní, aniž by využil všech čtyř vývodů.“

Zde E. Voellmy končí předmluvu a následují praktické příklady.

Samozřejmě, že zde byla vyložena podstata oběti střelce na h7 v tom nejčistším slova smyslu. Problematika oběti, jak brzy uvidíte, je daleko širší a složitější. Podívejme se nejprve na učebnicový příklad:

Knox - Pytel Manchester 1981 - Šestitahová smršť.

Základní poziční předpoklady klasické oběti střelce na h7

Bílý musí mít především dámu, jezdce a samozřejmě bělopolného střelce, který má možnost zasáhnout, nejlépe s tempem - šachem (a nebo braním pěšce) na h7. Jezdec musí mít schopnost skoku na g5 a dáma má mít k dispozici volné dráhy k přesunu na královské křídlo na pole h5 (eventuelně jiné body na sloupci h) a nebo na pole g sloupce g4, g3.

Černý má většinou pěšce f7 a g7 (zde může v některých případech stát černý střelec). Pěšec h by měl být na h7 (někdy může být i na h5). Postavení černé dámy na d8 a věže na f8 kombinaci ulehčuje (odtahy jezdce s útokem na tyto figury, zatarasená ústupová cesta pro krále), neznamená však absolutní korektnost oběti. Důležité je, že černý jezdec nemůže na f6 a černá dáma a nebo střelec nedosáhnou na diagonálu b1-h7.

Toto jsou základní předpoklady oběti, o kterých musíme mít jasno. Po oběti 1.Sxh7+! Kxh7 2.Jg5+ budeme v dalším probírat 4 kritické tahy krále: 2...Kg8, 2...Kh8, 2...Kh6 a 2...Kg6.

a) ústup krále . . .  Kg8

Po ústupu krále „domů“ musí bílý vyřešit jakým způsobem bude dále pokračovat ve svém útoku. Má zpravidla k dispozici 2 možné útoky dámou:

- útok dámou po diagonále b1-h7

- útok dámou po h sloupci.

Oba výpady nejsilnější figury vytvářejí bezprostřední matovou hrozbu na poli h7, vůči které se musí soupeř bránit. Připomínám, že nemá k dispozici nejpřirozenější tah Jf6.

a1) útok dámou po diagonále b1 - h7

V ukázce je útok veden tahem dámy z pole d3. Poznámky k partii jsou převzaty z knihy Rudolfa Spielmanna (Richtig Opfern! - nebo viz též ruský překlad Teorija žertvy, reprint z roku 1994).

Spielmann - Dekker Büssum 1934

1.e4 e6 2.d4 d5 3.Jd2 Jf6 4.e5 Jfd7 5.Sd3 c5 6.c3 Jc6 7.Jdf3 Db6 8.Je2 cxd4 9.cxd4 Sb4+ 10.Kf1! 0–0? Svým posledním tahem si černý při hledání nejlepšího pokračování přivodil velmi vážné potíže. V souhlase s pozicí se zde nabízel vývin dámského křídla. Tento úkol ale nešlo lehce vyřešit a zvláště ne bez veliké ztráty času. Obtížná, ale možná schůdná cesta tkví v pokračování Dd8 a následujícím b6 a Sd7. Vzhledem k tomu, že postavení je zavřené, nemusela by být ztráta času tak citelná. Rocháda je však rozhodující chybou. Každý i málo zkušený šachista zná, že rocháda v podobných postaveních je nebezpečná, když už ne přímo špatná. Příčinou je oběť střelce na h7. Tato kombinace, nejznámější ze všech obětí proti rochádovému postavení, vede, pokud je obecně možná, skoro vždy k výhře. Obvyklé schéma kombinace je Sxh7, Kxh7, Jg5, Kg8, Dh5 s matem a nebo velkými materiálními ztrátami černého. Vše toto bylo jistě mému protivníkovi známé a je jasné, že nerochoval bez zdravé úvahy. Jistě hrál, nehledě na to, že se dopustil rozhodující chyby, tak jako velmi mnoho druhých šachistů s úsudkem, že oběť střelce na h7 je správná jedině tehdy, vede-li k okamžité výhře. Obvykle se nehodnotí jako reálná oběť, ale jako málotahová matová kombinace. Obdobná oběť v našem postavení není možná. Ale pokud je provedená způsobem jako reálná oběť, tak bílému zabezpečuje silný útok a může být provedena bez zaváhání. 11.Sxh7+! Kxh7 12.Jg5+ Kg8 Jediný tah. Po Kg6 následuje 13.Jf4+ s matem v několika tazích. 13.Dd3! Idea kombinace. Dáma nemůže šablonovitě jít na sloupec h (pole h5), ale může dosáhnout tohoto cíle oklikou přes pole d3. Pokud černý odpoví g6 a nebo f5, tak k výhře vede 14.Dh3 (např. Ve8 15.Dh7+ Kf8 16.Jf4). Proto je věž vynucena jít na e8, což dovoluje proniknutí dámy do postavení. Tato okolnost je již dostačující pro odůvodnění oběti střelce. Kdyby bílý přinutil krále protivníka k útěku, tak další útočné možnosti vzniknou sami sebou. Tento moment pokládám jako zvlášť důležitý. Snaha přesně propočítat důsledky každé oběti je v základě nesprávná. Je nutné mít víru v postavení a ve své vlastní síly. Šachová partie není matematická úloha, nýbrž boj, a v boji je výhoda vždy na straně útočníka. Ve8 14.Dh7+ Kf8 15.Dh8+ Ke7 16.Dxg7 Kd8

Bílý nyní získává třetího pěšce a takto dobývá dostačující kompenzace za obětovaného pěšce. Proč ale černý nekryje pěšce f7, když to mohl udělat dvěma způsoby? Když jsem viděl, že protivník velmi dlouho myslí, zatímco se obrana Vf8 skoro sama nabízí, pohroužil jsem se do postavení a zjistil, že nádherné pokračování 17.Jxe6! (skupina „zdánlivá oběť“, typ „matová oběť“) by vedla k okamžité výhře. Po Kxe6 následuje 18.Jf4+ Kf5 (Ke7 19.Jxd5+)19.Dh7+ s následujícím 20.Dh5#; v případě 17...Ve8 nastává smrtelný lov na krále 18.Sg5+ Kxe6 19.Jf4+ Kf5 20.Dh7+ Kxg5 21.Jh3+ Kg4 22.f3#. Přesvědčil jsem se tedy, že obrana 16...Vf8 je okamžitě vyvrácena, a v mysli jsem ještě jednou pokryl pěšce, sice trochu neestetickým tahem 16...Jd8, který se ale také ukázal jako nedostačující a to pro 17.Jxf7! Jxf7 18.Sg5+, a bílý vyhraje. Následuje ještě zmínka, že předvedená hra proti oběma obranným tahům (Vf8 a Jd8) nemůže být zaměněna za neestetický manévr 17.a3 s dalším chycením střelce, neboť tento manévr vede k odklonu od základního cíle bílého a to pro odpověď 17...Da6!, po níž je neuskutečnitelný. Když jsem udělal tah Sxh7, tak jsem byl přesvědčen v úspěšnost mého útoku, a dostavilo se hluboké uspokojení, když jsem našel rychlý a správný důkaz zamýšlené oběti. 17.Dxf7 Nejenže bere třetího pěšce, vytváří ještě i další slabost (e6) a ničí poslední pěšcovou přehradu, která kryla krále. Tah v textu je značně silnější než braní jezdcem, neboť v tomto případě by král mohl ustoupit ještě dále. Jf8 K beznadějnému postavení pro černého vedl tah Jxd4 a to pro 18.Se3 Sc5 19.Sxd4 Sxd4 20.Jxd4 Dxd4 21.Jxe6+ Vxe6 22.Dxe6, když nyní Jxe5 tak 23.Df6+ a dále 24.Ve1, nebo 24.Vc1+ a pak Ve1; když 22...Dxe5 tak 23.Dxe5 Jxe5 24.Vd1 (Se6? 25.Ve1) a nebo nakonec 22...Dxb2 tak 23.Ve1 ve všech případech s lehkou výhrou bílého. 18.h4! Tento pěšec jde nezadržitelně do dámy. Sd7 Ani nyní nešlo pěšce d4 brát: Jxd4? 19.Se3 Sc5 20.Vc1 a není obrana proti hrozbě 21.Vxc5, když černý pokračuje 20...Jxe2, tak vyhrává 21.Vxc5! s hrozbou 22.Vxc8+, ale ne 21.Sxc5, na což by černý mohl odpovědět Da6, tedy výmluvu, která by při 21.Vxc5 neprošla pro hrozbu matu na c7. 19.Se3 Vc8 20.h5 Je7 21.Jf4 Jf5 22.h6 Jxe3+ 23.fxe3 Sb5+ 24.Kg1 Vc7 25.h7 Touto pasivní obětí dámy získává bílý věž. Vxf7 Po Jxh7 rozhoduje 26.Jfxe6+. 26.Jxf7+ Kd7 NeboKe7 27.h8D Kxf7 28.Df6+ Kg8 29.Vh8#. 27.h8D Jg6 28.Df6 Jxf4 29.Dxf4 Sd3 30.Vh8 Sf8 31.Jd6 Sxd6 32.Vxe8 Kxe8 33.exd6 Dxb2 34.Df6! Taktéž „oběť“. Bílý získává dámu za věž. Dxa1+ 35.Kh2 Kd7 36.De7+ Kc6 37.Dc7+ Kb5 38.d7 Dd1 39.Dxb7+ 1–0 Když půjde král na a4 a nebo c4, tak následuje 40.Db3+ s výměnou dam a následujícím d8D.

Pokračování příště:

a2) útok dámou po h sloupci

Manévr po sloupci h je nabíledni, neboť zde dáma ve spolupráci s jezdcem vytváří jednoduchou matovou hrozbu na poli h7. Jako vzor jsem vybral partii převzatou z knihy Kautský, Prokeš: Sborník partií, Praha 1917, kde se černému nepodařilo pokrýt ohrožené pole h7.

Mikulka - Nachtikal Brno 1908

Zpět na články