Útok na rošádové postavení 1.část

ÚTOK NA ROCHÁDOVÉ POSTAVENÍ I.

Ing. Zdeněk Závodný

Obecné zásady útoku na krále - rochádový útok

Postavení krále v šachové partii

Problematika postavení nejdůležitější figury na šachovnici – krále, nás provází prakticky během celé partie. Vždyť hlavním cílem každé šachové hry je dát soupeři, jeho králi, mat. Proto útok na krále je nejmocnější a nejúčinnější prostředek, jak dosáhnout vítězství. Již od prvního tahu musíme také, mimo vývin figur, řešit bezpečnost krále. V zahájení louskáme problém jeho umístění, na dámské nebo královské křídlo a nebo ponechat ve středu? V průběhu střední hry se musíme postarat o jeho obranu, ať je umístěn kdekoliv a konečně, v koncovce bývá, nejdůležitější figurou na šachovnici.

Jednou z úloh zahájení je provedení rochády díky které se král nejčastěji uchýlí do bezpečí na křídlo, a to buď dámské a nebo královské. Nejlepší obranou rochádového postavení je potom pěšcový val, který je podporovaný figurami. Rocháda má za cíl jak ukrytí krále, tak i vývin věže a vytvoření spolupráce mezi nimi. Ale bylo by chybné se domnívat, že takovéto přikrytí nás může zbavit všech nebezpečenství. I sebevíce nepřístupnější úkryt a nebo pevnost může být dobyta vhodným útokem, je-li tento velmi důkladně připraven. Pokud jsou v průběhu hry udělány nějaké chyby, tak může provedení rochády vést k tragickým následkům. V rohu šachovnice lze totiž velmi obtížně provést nutné přeskupení sil k obraně, neboť bránící se strana má jen málo polí, pomoc tedy může přijít jenom z jedné strany. Při správném použití a provedení může rocháda zachránit partii, při chybném ji může velmi rychle zahubit.

Z mládí známe důležitou poučkou: „uveď svého krále co nejrychleji do bezpečí, tedy udělej rochádu!.“ Ale velmi často jsme ve své šachové praxi dospěli k poznání, že jako sám život, tak i převedení krále na křídlo, tedy rocháda, je relativní a král ani zde nemusí nalézt „klidné místečko.“ Nejčastěji je znepokojován tzv. rochádovým útokem. A právě problematice útoků na krále v rochádovém postavení budou věnovaná naše dvě témata:

• útok na krále při stejných rochádách
• útok na krále při různých rochádách.

Třetím samostatným tématem je útok proti králi, který zůstal v centru, ale to je předmětem jiné kapitoly.

(Pozn.: obě zpracovaná témata spolu samozřejmě úzce souvisí a tak v našem výkladu se nebudeme tohoto rozdělení striktně držet. Například při ukázkách teorie klasické oběti střelce na h7 bývá mnohdy lhostejné, zda král útočící strany rochovat na libovolné křídlo a nebo zda ještě zůstal v centru. Teorie útoku je neměnná.)

A nyní již blíže k praxi. Naše modelová situace bude taková:

• král rochoval na křídlo
• jeho pěšcové postavení není citelně oslabeno (za citelné oslabení nebudeme považovat obvyklé tahy v zahájení jako jsou, z hlediska černých figur, g7-g6 a nebo h7-h6).

Při útoku na postavení rochády obvykle obětujeme figury. Oběti pěšců se vyskytují méně, a to jenom v takových postaveních, kde se pěšcové útoky provést mohou. Odhalení postavení a udržení nepřátelského krále v rohu je tak krajně důležitým úkolem, že pro něj je nutné mnohdy obětovat značný materiál.

Zdárný rochádový útok má následující obecné podmínky:

- postavení v centru (nejdůležitější úsek šachovnice) musí být pevné a nebo dostatečně zajištěné před možným protiútokem soupeře. Značnou výhodou je prostorová převaha (třeba díky pěšci, který postoupil na 5. řadu)

- je pochopitelné, že je nutná materiální převaha tam, kde se bude odehrávat rozhodující boj a nebo musíme mít reálný předpoklad, že v průběhu akcí můžeme do útoku nasadit víc sil než soupeř do akcí obranných
- jsou-li v postavení soupeře „slabé body,“ tak umožují rozvinutí soustředěného útoku na tyto slabiny
- chybí-li, musíme mít předpoklad, že takové body v průběhu akce mohou vzniknout
- útočník musí mít iniciativu, aby soupeře znepokojoval neustálými hrozbami.

Útok by měl být složen z následujících etap:

• získat strategickou převahu na křídle, kde je soupeřův král, to je převahu v soustředění a aktivnější činnosti figur, v počtu a pohyblivosti pěšců
• exponovat (vyhnat z ochranné pěšcové barieryrochádového postavení) soupeřova krále, čili oslabit nebo rozbít rochádové postavení nejrůznějšími taktickými prostředky, např. výměnou či obětí figur, pěšcovým průlomem, vypudit a nebo odstranit figury, které krále kryjí, atd.
• akci dokončit matovým vedením, manévry vynucující mat, matovou kombinaci.

Svou energii musíme tedy investovat do otevření útočných linií a podmínkou je nutná spolupráce figur s pěšci.

Vyhnání krále je zvláštním druhem rozrušovací operace, při které je král bránící se strany nucen opustit své „pohodlné místečko“ za pěšcovým krytem rochádového postavení a vydat se do „nepohody“ přes větší či menší úsek šachovnice většinou doprostřed nepřátelského tábora. Že takováto „královská“ procházka (jak se někdy v literatuře nazývá) neskončí v drtivé většině případů pro krále - chodce dobře, je vcelku jasné a vyplývá to z obecných taktických a zejména strategických zásad pro vedení šachové partie, dle kterých se král stává aktivní figurou a přímým účastníkem boje prakticky až v koncovce.

Ze svého rochádového úkrytu může být král vyhnán až do středu šachovnice (na 6. řadu) již třemi tahy. A to je pro něj velmi nebezpečné. Musí-li na další řadu, pak je situace přímo smrtelná. Ale ani tehdy, kdy král v otevřeném poli vydrží útoky proti němu, tak ještě nebezpečí pro něho nekončí. Mimo pěšcovou ochranu nemůže dlouho existovat, musí se snažit o cestu zpět a hledat nadějnou obranu. Před touto úlohou jsou pak až do druhého plánu zařazeny všechny další potřeby postavení a nebo vývinu. Katastrofa může ovšem nastat i tehdy, když pronásledovaný král přece jen dosáhne svého cíle, ale jeho nové útočiště není ještě dostatečně jištěné proti útoku pronásledujících figur a nebo je postavení rozbité předcházejícím útokem.

Závěr: při útoku na soupeřovo postavení musí být splněny následující podmínky:

• rochádové postavení na které útočíme musí jevit určité slabiny. Ty mohou být: dlouhodobé, nebo nekrytelné slabiny, postup jednoho nebo více pěšců rochádového postavení, a dále oslabení, které souvisí s tím, že figura, která tyto slabiny kryla, byla vypuzena ze svého postu (např. královský jezdec na f6, střelec na e7, jezdec d7, dáma d8).
• útočník musí být v situaci, kdy může rochádové slabiny napadnout. Takový útok umožňují otevřené linie, tedy řady, diagonály s především sloupce spolu s  figurami, které na těchto otevřených drahách jsou rozloženy a nebo skupinou figur, které jsou v útoku k dispozici v početní převaze, než má soupeř k obraně. Někdy nemá význam, zda má obránce více figur než útočník. Hlavní možností je to, zda obránce může svoje figury včas dostat k obraně na ohrožené straně.

Útok můžeme vést:

• postupem křídelních pěšců, bajonetový útok jedním pěšce a nebo útok lavinou pěšců
• výhradně figurami (např. převodem věže po 3. řadě)
• kombinovaným útokem pěšců a figur.

Stručná charakteristika oslabení královského křídla

Pokud v pěšcovém řetězu chybí některý pěšec, je otevření sloupců jednoduché. Stačí postupovat pěšcem – kandidátem (dle Nimcoviče!)!

Když oba soupeři provedli krátkou rochádu, je jedním z předpokladů úspěšného provedení útoku nevýhodné postavení pěšců na křídle, různá oslabení pěšcového skeletu. Chceme-li provést např. kombinovaný útok figurami a pěšci, musíme samozřejmě počítat i se vznikem slabin ve vlastním táboře. V případě neúspěšného provedení útoku mohou se soupeřovy figury chopit protiútoku a útočník může být chycen do své vlastní pasti. Zdůrazňuji, že je nutnou podmínkou blokování centra a nebo musí být dostatečně zajištěno proti případnému průlomu.

Při útoku proti malé rochádě jsou významnými liniemi všechny tři sloupce královského křídla f + g + h. Pokud pěšci, kteří chrání soupeřovo křídlo ještě netáhli, tak není možné otevřít sloupec bez oběti. Pokud ale jeden z trojice pěšců tah učinil, je již možné otevřít sloupec vynuceně.

Rochovali-li oba králové na jednu stranu může být takový útok pěšci velmi dvojsečný, neboť postup pěšců oslabuje i postavení vlastního krále. Nejčastější bývá nástup pěšci f + g, po čemž se k útočným cílům otevírají sloupce f a nebo g. Takový útok bývá typický třeba pro sicilskou obranu bílými; pro černého je zase typický útok všemi pěšci černého královského křídla v královské indické obraně.

Zaměřme se nyní na některá oslabení královského křídla a na možnosti jakým způsobem lze sloupce otevřít. Začneme oslabením (podle mé navržené terminologie) postavení typu G‚ kdy na šachovnici v zahájení byl proveden tah g7-g6 (nebo g2-g3 za bílého). Zde podotýkám, že veškerý teoretický výklad bude veden z pozice bílého a útoku na křídle krále, totéž samozřejmě platí, útočí-li černý a útoky se prakticky mohou odehrávat na obou křídlech.

Spasskij - Evans Varna 1962

Ukázka ilustruje typické otevření krajního sloupce a útok po něm.

A nyní se podíváme, jak by obdobný útok mohl vypadat při neoslabeném křídle. V terminologii nazývám tuto pozici základním postavením. Výchozí postavení pěšců je nejlépe způsobilé pro obranu pozice krále. Pěšci kontrolují důležité body (e6, f6, g6, h6) odkud by mohly nepřátelské figury bezprostředně ohrozit krále skrytého za pěšci. Útočník pak tedy musí podpořit svůj eventuelní útok buď obětí figury a nebo dobře organizovaným útokem pěšcové laviny. Jedinou nevýhodou základního pěšcového postavení na královském křídle je možnost vzniku hrozeb matu na poslední řadě.

Srovnáním posledních dvou partií plyne:

- při neoslabené pozici nepřátelského krále musíme postupovat pěšci déle, než při oslabené

- bránící se strana má většinou možnost znemožnit otevření sloupců tehdy, když se pěšci nepohnuli

- útok proti oslabenému královskému křídlu nepotřebuje složitých kombinací, které musíme hledat v případě neoslabené pozice

- pokud pěšec již učinil tah, tak ho nejprve blokuj a pak na něj zaútoč pěšcem na sousedním sloupci (toto pravidlo platí, ať jsou pěšci kdekoliv).

Pokračování druhé části 1.dílu příště:-)

Zpět na články