To se nehraje, aneb šachy nejsou nuda
...Šachy hraje na Zemi zhruba miliarda lidí a na internetu se sehrají miliony až miliardy šachových partií. Pro někoho jsou šachy zábava, pro jiného umění, věda, sport či únik z všední každodennosti, dalšího šachy živí. Já jsem vždy preferoval šachy pro zábavu. Pokud si dobře vzpomínám, i svoji jedinou normu mezinárodního mistra jsem uhrál po prohýřené noci. A se záhadně se zlepšeným výkonem po požití většího množství alkoholu nejsem sám, jak se také dozvíte. Rád jsem poslouchal šachové historky, povídky či vtipy a sám zažíval humorné situace přímo za šachovnicí, které jsem následně dával k dobru při posezení s přáteli. Pár veselých povídek mých kamarádů jsem s jejich svolením zařadil i do této knihy. Snad vás pobaví alespoň z poloviny tak, jako pobavily mě.....
FM David Holemář, září 2023
Ukázka z knihy....
Zeit!
Michal Vávra
Na Tři krále roku 2019 jsme se vypravili na Dreikönigsturnier do Vídně, který jsme v minulosti i párkrát vyhráli. Náš tým Morenda tvořili Broňa Vymazal, Pavel Blatný, David Holemář a na desce řidičů já. Hrály se klasické bleskovky, pětiminutovky bez přídavku. Platila ještě stará pravidla, tedy prohrává hráč, který má na digitálních hodinách nulu, pokud to druhý hráč správně zastavením hodin vyreklamuje. Když mají oba hráči na hodinách nulu, je partie remíza, pokud před řádnou reklamací není na šachovnici mat.
Klasické bleskovky jsou často velmi emocionální, plné různých konfliktních situací a rozdíl mezi výkonostmi hráčů se poněkud stírá, zejména ve vrcholné časové tísni, kdy po stole (a někdy i pod ním) létají figurky.
Turnaje se zúčastnilo celkem 25 družstev, 19 rakouských, 5 z maďarské Tapolcy a my. To znamenalo dlouhý šachový den s 25 koly každý s každým. Tato skutečnost by mně jako šachovému maratonci ani nevadila, problém měl Pavel Blatný, který spěchal na nějaký online turnaj v pokeru zpět do Brna a každá minuta mu byla drahá. Proto také vynutil u pořadatele zkrácení obědové pauzy o pět minut. Po výborném sushi jsme přesně o těchto pět minut přišli k partii pozdě, soupeř měl ale uznání a počkal na nás. V kalupu naši hráči druhé a třetí desky (Pavel a David) zasedli k deskám opačně a když si to asi po 5 tazích uvědomili, soupeř opět uznale řekl OK, tak se prohoďte a hrálo se znovu. Myslím, že jsme soupeře vysoko porazili. David s Pavlem se pak bavili o kvalitě svých soupeřů a Pavel říkal „Ten můj soupeř to nehrál špatně“, což David glosoval „Jasně, vím, vždyť jsem s ním taky hrál“.
Turnaj probíhal celkem příjemně, měli jsme střídavé úspěchy a neúspěchy, několikrát jsme si zopákli, jak se správně reklamuje spadený praporek, Pavel jako zkušený blicař udílel rady Broňovi, že v časové tísni musí dělat „krátké tahy“, tedy tahy blízko u hodin apod.
Před posledním kolem to s ohledem na los (který nám přisoudil papírově o dost slabší tým Schachmatiker) a olympijský systém vypadalo, že budeme bronzoví. Vzhledem k pokerové časové tísni Pavla jsme se před posledním kolem nechali pořadateli vyfotit jako bronzový tým a pokukovali po poháru a medailích za 3.místo. Pavel dal rychlou remízu a odjel do Brna karbanit. My zbývající jsme naše soupeře postupně přehrávali, Broňa i David vyhráli a já měl se soupeřem, p.Walterem Peterkou o věž navíc.
Nějak jsem se ale do pozice zamotal a nedokázal převahu realizovat, naopak nám se soupeřem oběma neúprosně utíkal čas. Tak asi jako mnoho hráčů blicek jsem si ke konci partie říkal, když jsem ho neporazil normálně, tak ho aspoň shodím. Očima jsem hypnotizoval hodiny. Mezitím se kolem nás utvořil kroužek asi většiny účastníků turnaje, protože jsme dohrávali asi jako poslední. V rozhodující moment jsem předpisově na svůj čas zastavil hodiny a na celý sál zvolal „Zeit!“. Byl jsem přesvědčený o své výhře a tím zpečetění našeho třetího týmového místa. K mému překvapení však hodiny neúprosně ukazovaly 0:00 na mé straně a 0:01 na straně mého soupeře. Vyreklamoval jsem tedy vlastní prohru, za což jsem sklidil potlesk celého sálu a náš tým nikoli 4 brambory, ale 4 ananasy, protože právě tato půlka nás dělila od bronzu.
V turnaji měl Broňa 17/24, Pavel famózních 23/24, David suprových 22,5/24 a já trochu smolných 16/24. David pak ananas dovezl Pavlovi domů, který jej jako milovník bromelainu krásně rozkrájel a pojídali ho během pokerového turnaje. To už je ale jiný příběh.
Do knihy přispěli svými povídkami, zážitky i rozbory partií například:
Miroslav Beneš, Václav Buchta, Robert Cvek, Tomáš Danada, Alice Fajová, Oskar Hájek, Jiří Hnilo, Pavel Hubený, Jana Jacková, Luboš Janíček, Jan Kalendovský, Lucie Klusková, Karel Kredl, Eva Kulovaná, Viktor Láznička, Ivan Markovič, Milan Markovič, Pavel Menčík, Stanislav Messerchmidt, Miroslav Michálek, Dušan Mikuláš, David Navara, Vladimír Pán, Jerguš Pecháč, Joana Přibylová, Lenka Ptáčníková, Jiří Řehůřek, Lukáš Řehůřek, Petr Skácelík, Vladislav Sládek, Milan Smištík, Michal Sysel, Daniel Telařík, Michal Vávra, Jaroslav Veselý, Neklan Vyskočil, Arnošt Zeman.
