Sám sobě trenérem
Tato kniha není určena šachovým profesionálům a špičkovým hráčům, ačkoliv některé věci budou i pro ně užitečné. Tuto knihu jsem psal pro všechny šachisty, kteří mají rádi šachy, chtějí se zlepšit, nebo více porozumět této báječné hře. Tato kniha je pro všechny z vás, kteří chcete jít na dalekou cestu vlastního sebe mistrovství. Bavil jsem se spousty šachistů a jen hrstka zhruba věděla jak správně má trénovat. Drtivá většina to nevěděla. Měli nějaké povědomí o tom, že by se měly přehrávat partie, studovat zahájení a cvičit taktiku, ale to bylo asi tak všechno. Tato kniha je také „pomocná ruka“ všem těm, kteří jste s tréninkem hodně krát začali, ale ještě vícekrát skončili.
Už mnoho šachistů se mě ptalo, kam mohou dojít, nakolik se mohou zlepšit a jestli si mohou uhrát například první výkonností třídu, nebo kandidáta mistra atd. Co na to odpovědět? Zažil jsem případy, kdy se šachisté, co na to měli malé vlohy hodně lepšili a dosáhli svých cílů a vizí, ale také naopak. Nikdo z nás neví, kde je jeho hranice a kde (a kam) až může dojít. Víme však určitě, že bez dobrého tréninku a dlouhé cesty nedojdeme k vlastnímu mistrovství. A víme také velmi dobře, že i ten nejméně talentovaný šachista, když bude dlouhodobě pracovat, dosáhne pozoruhodných výsledků.
Ze své trenérské praxe bych rád zdůraznil, že kolikrát je lepší mít talent na pracovitost a zdolávání překážek, než mít talent na šachy. K čemu nám je sebelepší talent, když ho nebudeme chtít rozvíjet?
Šachy často přirovnávám k ultra ultra a ještě jednou ultra maratonu. Šachový progress je někdy velmi pomalý a někdy až frustrující (jak je pomalý). Pokud děláte jinou činnost či sport, kde máte nějaké parametry jako váhu, stopky, metr atd. tak hned zjistíte jak rychle a jak hodně se lepšíte. Ale jak to poznat v šachu? Tam na to potřebujeme dlouhé období. Může se klidně stát, že po usilovném několika měsíčním tréninku sehrajete nejhorší turnaj ve vaší kariéře, zatímco váš kamarád, který šachy nedělal vůbec, bude o parník před vámi. Nicméně i v šachu samozřejmě platí, že kvalitní a dlouhodobá práce se projeví, jen to chce čas. Právě v šachu platí, že trpělivost růže přináší.
Osobně vidím jako největší a nejdůležitější poselství této knihy vás k šachu připoutat a ukázat vám, jak porazit sami sebe ve smyslu „končím s tréninkem“. Je to samozřejmě těžký úkol, ale pomyslnou rukavici jsem ze země zvedl. Dále pak vám všem ukázat, jak by trénink mohl a měl vypadat. Záleží jen na vás, co si z knihy odnesete. Cítím se být jako průvodce, či poutník, který nyní s vámi vyjde a povede vás neznámou krajinou. Na tu cestu musíme být připraveni oba dva.
A jako pravý labužník si nechávám to nejlepší nakonec. Tato kniha, pevně doufám a přeji si, vás má přitáhnout (možná připoutat :-) ) k šachu, vybudovat to tajemné neviditelné pouto o tom, že šachy jsou skvělou až geniální hrou, kterou když pustíte do svého srdce, tak se vám odvděčí na celý váš život. Ano, někdy přijdou i těžké chvíle, těžké porážky, ale to přesně k životu patří a nejenom za šachovnici. Jak se učíme v normálních životě, učíme se i za šachovnicí.
Ukázka z knihy Sám sobě trenérem
