Útok na rošádové postavení pokračování 1.části

Útok na rošádové postavení 1.část - úvod:


V následující ukázce vidíme, jak neopodstatněný tah (zde 6.Sg5) pomohl k postupu pěšců s tempem.

Dalším možným a velmi častým oslabením je tah pěšcem h (h7-h6 a nebo h2-h3) postavení typu H.

Nejdůležitějšími body na královském křídle, které musíme střežit, jsou h8, h7, h6, g7, f7 a f6. Na těchto polích v zájmu útoku může soupeř úspěšně obětovat figuru. Mohou to být jak těžké figury (dáma, věž) tak, a to samozřejmě ve větší míře, figury lehké. Na rozdíl od oběti, které odstraňují pěšce v obranném valu, mohou být figury obětovány aniž by braly pěšce (v základním postavení jsou to např. oběti Sh6, Vh6 a nebo i časté Vf6 a Jf6). Zde je jeden příklad:

V průběhu boje bývá útočiště krále oslabeno různými tahy pěšců. Jejich vznik bývá ze dvou příčin:

  • oslabení jako plán vývinu (v dračí variantě sicilské obrany zahajujeme vývin tahem g7-g6, v mnoha variantách dámského gambitu se chceme zbavit vazby Sg5 tak zahrajeme h7-h6)
  • oslabení vyvolaná nutnou obranou (Dc2 a Sd3 ohrožují pěšce h7 atp.).

Tyto oslabující tahy, jak již víme, tvoří zárodky pro možné různé oběti figur.

Otevřené linie při útoku na krále

Otevřené linie, tedy sloupce, diagonály a řady, hrají při útoku na krále první housle. Již víme, že nejvýznamější jsou sloupce, které mají při útoku na obnaženého krále rozhodující význam. Těžké figury se na sloupcích královského křídla f + g + h (h sloupec bývá častěji využit při různostranných rochádách) cítí jako ryba ve vodě. Nejdůležitější roli v útoku na královském křídle hraje obvykle f sloupec, neboť při oboustranných rochádách není otevření h sloupce příliš vhodné (nemusí to být pravidlem!) pro oslabení vlastního postavení (jiné je to samozřejmě při různostranných rochádách).

Základní strategická idea při hře na otevřených liniích je jasná. Po otevření sloupců, řad a nebo diagonál po nich proniknout do soupeřova tábora a tím ohrozit nepřátelského krále. Takový přímočarý plán je jedině možný s pomocí dalších útočných sil jejichž souhra většinou vede k úspěchu. Na otevřených liniích rozeznáváme následující útočné formy:

Vertikální útok po sloupcích královského křídla

Landau - Flohr Bournemouth 1939

Tajmanov - Van den Berg 1949

Simagin - Abramson SSSR 1960

Takových akcí po h sloupci ještě uvidíte ... . Zde ještě spolupracovali oba bílí střelci.

Horizontální útok na předposlední a poslední řadě

Po některém volném sloupci se dostanou těžké figury (nejčastěji věže) na 7. a nebo 8. řadu a odtud zaútočí proti králi.

Bělavskij - Rapoport kor. 1977

Po oběti úřadovala na posledních dvou liniích černá dáma. Poznámky: Gipslis.

Diagonální útok po úhlopříčce

Je taktéž velmi efektivní a je veden nejčastěji střelcem ve spolupráci s těžkými figurami.

Portisch - Hort Palma de Malorca 1970
Přímo učebnicový příklad na využití diagonály při útoku v koncovce.

Vanka - Skála Praha 1960

Oběti figur na polích královského křídla při rochádě

Budou tvořit tzv. gró v tomto pojednání. Probereme oběti všech figur na všech polích křídla, kde je ukrytý král.

Oběti dam se vyskytují poměrně zřídka, ovšem patří k velmi efektním a zaručují hráči určitou publicitu. Nejčastěji jsou obětovány na polích sloupce h.

Další těžkou figuru, věž obětujeme častěji. Na g sloupci a f sloupci (zejména sicilská obrana je pro takovéto možnosti jako stvořená, právě pro velmi rychlé otevření sloupce f) je to poměrně často, ale není-li otevřený h sloupec, je oběť na tomto sloupci vzácná (jednou z možností je převod věže po třetí řadě metodou Ve1-e3-h3). Obnažený a do víru boje vtažený král po oběti jen obtížně vzdoruje nájezdu lehkých figur útočníka, který bývá podporován nejsilnější figurou - dámou. Většina pojednání je věnována nejčastějším obětem, lehkým figurám. Nejčastěji se obětuje střelec, který bývá mobilní již v ranném stádiu partie, kdy se rozkládá na útočných diagonálách:

  • a2-g7 - oběť Sxf7!
  • a1-h8 - oběť Sxg7!, oběť Sf6!
  • b1-h7 - oběť Sxh7!
  • c1-h6 - oběť Sxh6! oběť Sh6!

Druhá lehká figura, jezdec se obětuje méně často, příčinou toho bývá čas - potřebuje ho k převodu do útočného postavení na křídlo více.

Následující schémata ukazují pěšcová postavení které budeme zkoumat z hlediska obětí figur na křídle při rochádách. Systematizace platí převážně u obětí na sloupci h na polích h8, h7 a h6. Rozdělení může sloužit třeba pro vyhledávání partií v databance.

V dalším pokračování budeme rozebírat obět na h7 a klasickou oběť střelce

Příště se podívám na obět na h7 a klasickou oběť střelce

Zpět na články